Rampouchy - Ingrid Mendlíková

Stojíš ve dveřích

na kraji kamenného zápraží,

které se přes noc ukrylo

pod bělostným sněhem,

hledíš do údolí,

tisíckrát stejný pohled

a pokaždé jiný.

Dnes se ti před očima lesknou

dva střechýly. 

Vyrostly v noci,

zavěsily se na okraj 

starého rezavého okapu.

Dva průhledné stalaktity, 

dvě ledová ostří, 

dva stříbrné meče

půlí tvůj pohled,

krajinu rozsekaly na kousky

a ty tu nádheru skládáš

jako puzzle

ve svém srdci.